Kathy Lučan

Když síla neznamená tlak, ale jasnost.

Jsou chvíle, kdy se svět zdá hlučnější než náš vlastní tep.
Chvíle, kdy rychlost nahrazuje přítomnost, výkon smysl a přežívání tiše odsouvá radost stranou.

A přesto — i v té nejhlubší noci tu zůstává otázka, která nemizí:

Co když máme světlo stále k dispozici?

Martin Luther King Jr. připomínal lidstvu, že odpovídat temnotě temnotou noc jen prohlubuje. Nenávist násobená nenávistí nás činí slepými. Tato moudrost není abstraktní. Je hluboce praktická. Promlouvá přímo k našemu vnitřnímu světu, k našim vztahům, týmům, leadershipu i ke způsobu, jakým procházíme nejistotou.

Volba světla jako každodenní praxe

Světlo není něco, na co čekáme. Je to něco, co můžeme praktikovat.

Volíme ho, když:

  • se zastavíme místo reakce

  • nasloucháme místo domýšlení

  • dýcháme místo tlačení

  • se ptáme místo obhajování

  • tvoříme místo kritizování

Světlo začíná uvnitř a pak se šíří ven—do rodin, týmů, organizací i komunit.

Každá vědomá volba má větší význam, než si vždy uvědomujeme.

Co kdyby se nadšení mohlo znovu ujmout vedení?

Pokud se cítíte unavení, odpojení nebo nejistí — nejste rozbití. Pravděpodobně stojíte na prahu nové kapitoly.

Kapitoly, která nevyžaduje stát se někým jiným, ale rozpomenout se na to, kým už jste.

Nadšení neztrácíme navždy. Jen ho odkládáme, když se život stane těžkým. Často nemizí proto, že bychom byli slabí—ale proto, že jsme zodpovědní, pečující, schopní. Přizpůsobujeme se. Zvládáme. Řídíme. Dosahujeme.

A někde po cestě tichá vnitřní jiskra trpělivě čeká.

Co když nadšení nemusí být dramatické?

Co když jen žádá, aby bylo znovu viděno?

Pocit „tohle má smysl“.
Okamžik, kdy se čas zjemní a úsilí začne být smysluplné.

Vášeň se nevrací silou, ale svolením.


Vítejte v prostoru, kde je růst lidský, leadership vědomý a transformace začíná světlem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CZ
Powered by TranslatePress